Pusť se, a nech se padat,
i když to bude do neznáma.
I když to bude do stínů a tmy,
nechej tmu žít,
nestaň se jí.
Zpomal, dýchej, prociť zem,
pokloň se sobě a těm všem
pocitům,
vzpomínkám,
bolavým místům.
Buď světlem tomu,
co se otevírá růstu.

Všemu.
Selhání, co ti strach nahání, za nocí bezesných,
bere ti Tebe.
Vině, co na hrudi tíží a víš, že se blížíš až trochu příliš
střetu.
Strachu, co hrdlo svírá, když chybí víra hlavně v sebe.

Lásku dovolit tam, kde jsme ještě nebyly,
sevření povolit a nechat sama sebe
jen být.
Pustit se a nechat se padat,
i když to bude do neznáma,
neznámu,
uvěřit
a lásku žít.

Bez tlaku, úsilí, beze vší snahy
otevři prostor a dovol
propojit všechno
to mezi vámi.
Povol.
S nádechem prožívej,
s výdechem posílej
jak kruhy po vodě
pravdivý cit.

Prostor tě obejme,
pochybnost opustí
a jestli ses dosud
jen klaněla milosti,
konečně procítíš,
že celou tu dobu
to Ty jsi jí.